...just lovely poodles
PsInfo > Psí senior

Psí Senior

Ten kdo si obvykle pořizuje štěňátko se aktivně zajímá o jeho výchovu a plánuje s ním budoucnost. Jak se ukazuje, stejné myšlenkové pochody by měly nastat i v případě, kdy se nám čtyřnohý člen rodiny blíží do důchodového nebo-li seniorského věku.

Tento článek se snaží zabývat tím, co u starého pejska můžeme pozorovat a pomáhá zamyslet se nad tím. Všem z nás jde o to učinit našeho psího kamaráda maximálně šťastným a dovolit mu důstojné stáří. Pro větší přehlednost jsem článek koncipovala do vlatních oddělení, týkajích se: obecně stáří, onemocnění jež mohou tento životní proces provázet, shrnutí specifických nároků na výživu seniora a obecně formulované rady, jak zpříjemnit poslední fázi života našeho pejska. Do všech částí jsem si dovolila začlenit vlatní úvahy a zkušenosti. Snad se bude článek laskavému čtenáři libít. :-)

Nejprve obecně

Jak říká definice, stáří je poslední vývojový úsek života a končí smrtí. U každého jedince nastává stáří v jiném časovém okamžiku, jednoduše řečeno individuálně, i když lze nalézt určité genetické predispozice, které se vztahují k daným plemenům. Všichni se shodneme na tom, že psi stárnou mnohem rychleji než lidé, nicméně měli bychom opustit zažitou představu říkající: jeden psího života odpovídá 7 letům lidského života. Obecně se dá konstatovat, že psi velkých plemen stárnou rychleji a dříve než jejich menší kolegové. Je prý také dokázáno, že oříšci žijí déle než čistokrevná plemena stejné velikosti. Mezi psy a fenami nejsou žádné rozdíly ve věku, kterého se dožívají. Stejně tak platí, že kastrovaní psy se dožívají v průměru o jeden rok více než nekastrovaní jedinci a konečně poslední statisticky doložená pravda: štíhlí psi žijí déle než psi s nadváhou. Minimálně první a dva poslední výroky se dají logicky zdůvodnit a pro některé zkušenější a erudovanější chovatele nejsou velkým překvapením.

Stáří se dá rozdělit také po fyzické a psychické stránce. Fyzickou stránku nejlépe poznáme na vzhledu psa. Všimneme si šedivějící srsti, tvorby lysin, srst ztrácí svou lesklost. Kůže už není tak pevná a pružná a začínají se objevovat tukové nádory a bradavičky. Mezi ty psychické se dají zařadit snížená schopnost učit se nové věci, zapomínání, starší pejsci těžce nesou změny v prostředí a obecně mají pomalejší reakce, menší zápal do hry. Rychleji se vyčerpají a více času tráví odpočinkem a spánkem.

Onemocnění

Se stoupajícím věkem také přichází větší vnímavost k nemocem, protože imunitní systém také nefunguje tak jako dříve. Naši psí miláčkové proto mohou být více náchylní k infekcím, mít sníženou regenerační schopnost a pomaleji se jim hojí rány. Dochází ke zhoršení zraku, kdy s rostoucím věkem čočka v oku získává perleťový nádech a postupně se stává neprůhednou. Mluví se o stařecké slepotě, šedém zákalu, který může vést až k úplné ztrátě zraku.

Zcela logicky také postupně ochabuje pohlavní pud u psů samců a u fen již není pravidelný pohlavní cyklus. S tím souvisí i náchylnost k nádorovým onemocněním, hlavně reprodukčních orgánů. Nicméně pejsky obecně postihuje také rakovina plic. Jak se říká, vše souvisí se vším, onemocnění rakovinou plic může souviset s chorobnými změnami v dutině ústní. Seniorovi se opotřebil chrup a zvýšenou opatrnost by člověk měl věnovat zubnímu kameni a zánětům dásní.

Zde si dovolím poznámku; malým a středním pejskům se obecně ve větší míře tvoří zubní kámen a je potřeba o chrup pečovat nejlépe od ranného věku. Doporučuje se pejskovi čistit zuby enzymatickou pastou nebo používat zubní pamlsky. Ty pejskovi nejenže chutnají, ale pomáhají pečovat a čistit jeho chrup. Setkat se můžeme také se spreji nahrazující zubní pastu. Možností je jistě mnohem více, nastínila jsem ty nejběžnější. A pokud nic nepomáhá, je možnost sundat pejskovi zubní kámen ultrazvukem. Osobně vidím jedinou nevýhodu v posledním zmíněném způsobu a to, že pes musí být při zákroku pod narkozou.

Ale zpět k seniorům. Často se pozoruje náchylnost seniorů k obezitě, nemocím srdce, cukrovce a chronickým onemocněním ledvin nebo močových cest. Ty mají za následek pomočování, kdy pes není schopen zadržet moč do raního venčení a nebo se může pomočovat samovolně bez svého vědomí.

Staršímu pejskovi nicméně hrozí i syndrom kognitivní dysfunkce psů (Canine Cognitive Dyfsunction Syndrom = CCDS), jež má lidskou obdobu v Alzheimerově chorobě. Projevuje se zapomínáním povelů, zmateností, dezorientací, strachem z osamění zejména v noci, nečistotností a poruchami spánku.
Osobně jsem se s tímto stavem setkala, náš úplně první pudlík, královačka Korinka, jí ve stáří trpěla. Je to skutečně strašný pohled, kdy vidíte, že pejsek spíše než žije, jen přežívá. A přidají-li se k tomu další problémy, je potom další život pro seniora utrpením. Když nám veterinářka poprve tuto možnost vysvětlila a dodala, že se to bude zhoršovat, moc jsme tomu nevěřili. Ale další měsíce ji daly za pravdu.

Nicméně asi nejčastějším problémem seniorů jsou degenerativní onemocnění pohybového aparátu a nebo jeho opotřebení. Tvrdí se, že 80 - 90 % všech starých psů trpí artritidou. Poznávacím znamením obvykle bývá obtížnost vstávání a bolestivost při pohybu. Pejsek se logicky pohybu snaží vyvarovat a tím dochází k ochabování svalstva.

Abychom seniora uchovali fit a dlouho zdravého, plus pomohli se vyvarovat všem možným nemocem či je podchytili v zárodku, doporučuje se od cca 7let věku psa (pro velké až obří psy od 5 let věku) pravidelně s ním navštěvovat veterináře za účelem preventivních prohlídek. Minimálně jednou ročně, nicméně se vzrůstajícím věkem je doporučení jedenkrát za půl roku.

Potrava

Jak uvádí materiály, staří psi mohou trpět obezitou a nebo naopak mívají sklony k hubnutí až vyhublosti. Druhý stav většinou nastává až v pokročilém stáří, kdy pejsek již není shocpen vštřebávat látky takovým způsobem, jakým by měl.

K vyvarování se obou extrémů je zapotřebí bohatá a lehce stravitelná strava. Měla by obsahovat větší podíl vlákniny, méně tuku aby se snížila energetická hodnota potravy. Stoupají také nároky psa na živiny, vitamíny a minerály. I když tělo pejska již mnoho energie neotřebuje, chuť k jídlu se psímu důchodci rozhodně nezměnila. Proto jsou na místě dietní krmiva pro seniory, které tyto vlatnosti splňují. Navíc je možné pejskovi podávat také rybí olej (přísun omega-3 mastných kyselin), antioxidanty a kvalitní proteiny (bílkoviny). Většina krmiv tyto složky také obsahuje, proto není příliš třeba lámat si s doplňováním těchto látek hlavu.

V případě hubnutí a vyhublosti velmi starých pejsků je na místě právě opačné schéma; krmivo se zvýšeným obsahem tuku. Zvýší se tím energetický příjem seniora a navíc takové granulky jsou mnohem chutnější.

A kdy začít podávat seniorsku stravu? U malých plemen se doporučeje začít od 7 - 8 let v závislosti na kondici pejska. Střední plemena by měla přecházet na tuto výživu v 7 letech (pejskové do 25 kg váhy), velká plemena (nad 25 kg váhy) potom již v 6ti letech a obří plemena (nad 40kg) začínají se seniorskou stravou v 5 letech.

Jak bylo zmíněno výše, hubení pejskové (lidsky řečeno, tak akorát) se dožívají vyššího věku než pejskové trpící obezitou. Je to v celku logické. Pokud je pes těžší, kosti nesou více váhy a mohou tím snáze vznikat onemocnění pohybového aparátu. Navíc tuk také tlačí na vnitřní orgány zvířátka a mohli bychom ve výčtu pokračovat dále.

Rady

  1. Dbejte na správnou výživu seniora. Neměl by být ani obézní a ani podvyživený. Veterinární lékař Vám jistě při návštěvě doporučí správné doplňky stravy zpomalující stárnutí (obsahují hlavně antioxidanty) a popřípadě také speciální kloubní preparáty pro regeneraci chrupavek. Obojí preparáty je třeba podávat dlouhodobě, aby se dostavil výsledek. Nepodceňujte tento bod a nechte si od veterináře poradit ten přípravek, který bude nejvíce na míru vašemu psímu miláčkovi.
  2. Přimeřený pohybový režim. Zásadně se nedoporučují pro seniory dlouhé tůry, neúnavné aportování míčku a nebo dlouhý pohyb u kola. Místo těchto aktivit zařaďte na program dne kratší a častější procházky. Ty nebudu tolik zatěžovat psího důchodce. Navíc při častějším pohybu budou kosterní svaly v pohybu, budou zpevněné a nedojde tak k velkému opotřebován kloubů. Jako velmi vhodnou aktivitu doporučují odborníci plavání.
  3. Mentální svěžest. Procvičujte povely, které pejsek zná. Dávejte mu jednoduché úkoly. Vymýšlejte a hrajte s ním nové hry - místo aportování míčku hrejte třeba na schovávání míčku. Velmi pejska chvalte za každou správně vykonanou činnost. Nechte ho dostatečně si očichat označkovaná místa, setkávat ho s psími kamarády, stejně jako lidskými. Dopřejte mu jednoduše řečeno společenský život.
  4. Dostatek klidu. Psí důchodce by měl mít své místo, měkké místo k odpočinku, kde ho nebude nikdo rušit a bude mít svůj klid. V případě, že se rozhodnete mu pořídit nového kamaráda, štěňátko, nenechte juniora, aby neustále svými hrami obtěžoval staršího pejska. Totéž platí pro malé děti. Měkké místo k odpočinku je důležité, aby bylo pejskovi pohodlné. V případě lehání na tvrdém podkladu by si mohl způsobit otlaky.
  5. Dobrý zdravotní stav. Je třeba hlídat veškeré náhlé změny v chování, příjmu vody, potravy, problémy s vylučováním, pohyblivostí a zájmu o okolí. I tyto nepatrné změny mohou u psího seniora znamenat počátek větší nemoci, kde léčba bude mít větší šanci na úspěch v počátku onemocnění než se rozvine. (Pozn. Taková hezká rada, relevantní po celý život psa, nejen v případě seniora.)
  6. Preventivní veterinární prohlídky. Minimálně jedenkrát ročně, ideálně jednou za půl roku. (Pozn. Stejně k veterináři jedenkrát ročně - minimálně - chodíte. Na očkování. Nic tedy nebrání v tom zdržet se v ordinaci o chvíli déle a nechat si prohlédnout svého psího miláčka.)
  7. Rozhodnutí, kdy ukončit život svého kamaráda. V případě, že nejsme schopni pejskovi zajistit důstojné žití, je na místě konzultace s veterinářem. Ten je schopen odborně posoudit stav pejska a nastínit možnosti léčby. Tento krok je strašně těžký, ale pozorujte, kdy se život vašeho kamaráda stává spíše utrpením pro něho, možná je na čase zamyslet se nad posledním sbohem. Tento krok nepřeji nikomu zažít, ale myslím, že je na místě v případě, že se miláček skutečně svým dalším životem trápí a nemá z něho radost.

Tento článek vznikl jako památka na naši Korinku a jako pocta pro Agnesku a Hepušku. Jsme rádi, že je máme a žijí s námi a věříme, že ještě dlouho s námi zůstanou při stejné vitalitě, která je jim vlastní.

TePe, 10.09.2012

Zdroje: