Švýcarská výstava IHA Kreuzlingen

Už je to nějaký čas, co se pohybuji na výstavách v různých evropských zemích. To, co výstavní řád v jedné zemi vůbec neřeší, v jiné zemi je striktně zakázáno a v další zemi je sice zakázáno, ale toleruje se a nikdo to neřeší.

V Švýrarsku konkrétně je zakázáno na výstavě používání veškerých laků a pudrů. Pár výstav tady jsem již absolvovlala a viděla, jsem, že i zde se na některých výstavách lakování nijak nekomentovalo, na jiných bylo penalizováno a jednou jsem viděla i stav, kdy byla vystavovatelka s pudlem poslána mimo kruh, aby lak vyčesala, jinak nebude posuzena.

Co je zde ještě zakázáno je jakákoli úprava na výstavě mimo česání a kartáčování. Tedy i stříhání. Ale co je velmi zajímavé, nejsou povoleny ani gumičky nebo balící papírky, které chrání připravenou srst. Až donedávna jsem neměla důvod se tímto zabývat, protože by mne nikdy nenapadlo, že je možné toto po vystavovatelích vyžadovat. Ale výstava ve Švýcarském Kreuzlingenu dne 24 + 25.5. 2015 mne s tímto faktem velmi nepříjemně konfrontovala.

Již při vstupu na výstaviště jsem byla vyzvána, abych odstranila balíčky na psovi, který se nevystavoval, pouze doprovázel nás a jinou vystavovanou fenu. S tímto faktem mne seznámil veterinář při ranní přejímce. Člověk si řekl, ok, někomu to může být nepříjemné se na balíčky jen dívat. Setkala jsem se i s tím, že lidé považují zabalíčkovaného psa za trápeného a týraného.

Na výstavě také byli všichni vystavovatelé pomocí vloženého papírku do katalogu informováni, že je zakázáno používat stahovací obojek na vystavované psi. Moje duše nad tím zajásala, protože velmi často vidím přiškrcené psy svými handlery předváděné v kruhu. Na dodržování tohoto pravidla měly dohlížet kontroly, které mezi vystavovateli chodily. Jak dalece úspěšné byly, nedokážu posoudit, ale ve svém okolí jsem viděla minimálně 2 psy, kteří byli předvedeni v kruhu na stahovacím obojku. Stejně tak se v našem okolí pohyboval pes velmi agresivní, který neměl problém napadnout jiné psy. Ale toho také nikdo nekontroloval a ani nepenalizoval. Tolik asi ke kontrolám...

Ale vraťme se zpět ke gumičkování. Rozčesala jsem si svého psa připraveného na výstavu a dala mu na uši froté gumičky, aby se chlupy z uší nedostaly do tlamy zvířete. Veterináři se to opět nelíbilo a byla jsem vybídnuta, abych je sundala, protože i tímto porušuji výstavní řád. Přiznávám, že na tento argument mi skutečně došla slova...

Z rozhovoru s ostatními vystavovateli jsem pochopila, že záleží na tom, zda se s daným veterinářem chci hádat nebo ne. Většina se raději podvolila a nekomentovala to. Místní, kteří patrně s danou osobou mají své zkušenosti, nechávali zavřené své výstavní pudly v kleci až do doby těsně před posuzováním - ti co byli upraveni ve střihu s dlouhými chlupy. Ti co byli upraveni ve střihu s krátkými chlupy byli vystavováni na odiv na klecích.

Jiní, zřejmě otrlejší, nechávali své psi i s gumičkami na uších dále ležet na stole. Nevím, jak se k nim daný veterinář choval anebo čím ho podplatili, ale přišlo mi, to jako z Orwella. Všichni jsme si rovni a někteří jsme si rovnější... Proto, pokud budu mít co do činění s panem veterinářem Dr. med. vet. Urs Müllerem na další výstavě, stane se ze mne pravděpodobně jeho kontrolor. Budu za ním chodit a vyptávat se ho, proč tento pes může mít na uších gumičky, být předváděn na stahovacím obojku a tak dále, zatímco ostatní ne. Inu, asi se ze mne stává švýcar, protože toto odmítám tolerovat a odmítám být součástí dvojjakého přístupu k vystavovatelům.

P.S. Další výstava ve švýcarsku bude tento víkend v jiném městě. Uvidíme, jak se k dodržování výstavního řádu postaví místní výstavní tým. Každopádně já budu připravena na všechny eventuality.