...just lovely poodles
PsInfo > Suisse Blog > Pobyt ve Švýcarsku

Na hlavní stranu Suisse Blogu >>>

Pobyt ve Švýcarsku,

bilancování při sklence vína

Se střídavými pobyty v Čechách jsme oba více (Honza) či méně (moje maličkost) spíše stále ve Švýcarsku, celý dlouhý rok a půl (alespoň pro mne). Jakže se ten náš život vlastně změnil?

První velkou změnou bylo rozdělení naši smečky. Betynka žije a i nadále bude žít s našimi přáteli Eliškou a Karlosem v Praze. Má se tam jako v bavlnce a my ji opravdu nescházíme. Vždycky nás strašně ráda vidí, ukáže nám kde je co nového, ale ona (i noví majitelé) by už neměnila.
Amanda se naproti tomu stěhovala k mým rodičům do východních Čech. Je zde také šťastná a také se k nám již nevrátí. Život ve smečce, které kraluje ji naplno zaměstnává a vyhovuje. Zbyli nám tedy dva jedináčci, Eliška a Lilu.

Jídlo, kapitola velká, objemná a veskrze pozitívní...

Fondue (čti fondi/u)

Fondue jsou tři druhy (alespoň co já vím); Fondue au Fromage (čti fondi ó fromáž) tedy sýrové fondue; fondue au Chocolate (čti fondi ó šokola) - čokoládové fondue; a ještě Fondue Chinoisse (čti fondi šinoa) velmi volně přeloženo jako čínské fondue.

Zajímavé je, že sýrové fondue jsem poprve ochutnala v Čechách, u Faltejsků doma. Není vůbec špatné a když se zapíjí dobrým vínem, je o náladu a konverzaci postaráno. :-) Čínské fondue jsem také ochutnala kdysi dávno v Čechách, jde v podstatě o syrové kuřecí maso nadrobno nakrájené jež nabodnete na vidličku a strčíte do horkého oleje, kde se usmaží. Hotový kousek potom máčíte v různých omáčkách. Čokoládové fondue je výborné a strašně sladké. Do směsi čokolády máčíte kousky ovoce. Trik je v tom nepocákat sebe a stůl, pokud se směs udělá příliš řídká. Je to docela sranda. :-)

Asi bychom měli rozšířit své poznatky a zajít na sýrové a čínské fondue (popřípadě i to čokoládové) do nějaké restaurace. Abychom mohli srovnávat. Nicméně je to zajímavá místní specialita se svými uskalími (hlavně to čokoládové) a mělo by ho jíst víc lidí. Kdopak se to k nám chystá, abysme s ním někam mohli zajít??? :-)

Rosti (čti rošti)

Další místní specialita, tentokráte z brambor. Výborná to věc a kupodivu ani není příliš kalorická. Poprve jsem ji ochutnala s Eliškou a Karlosem v Bernu a několikrát jsem ji sama vařila doma. Pozn. na okraj pro ty, kteří mne znají trochu blíže; To že mne vaření nebaví neznamená, že to neumím!!! ;-)

Víno a pivo

Zatímco my Češi konzumujeme ke většině pokrmů pivo, zde se pije víno ve velkém. Švýcarské víno je docela dobré, Francouzské víno je mnohem lepší (to záleží koho se ptáte ;-) ). Ovšem nejlepší víno je z Moravy (ať se na mne Francie nezlobí), to nemá konkurenci. A proto tekuté dary od návštěv vítáme velmi rádi a s láskou. :-)
Co jsme zatím ochutnali, bílé víno občas bývá pochybné kvality (ale francouzské bílé je dobré) a chuti, červené je lepší a lahodnější. Obzvláště to platí pro ta Švýcarská. Ačkoli i Švýcaři mají vesničku Champagne, místních perlivých vín je tu asi co by se za nehet vešlo. Většinu jich importují z Francie. Francouzské Champagne je (výrazně) jiné (a lepší) než naše Bohemka, méně alkoholické a spíše chutí více do vína.

Poněvadž je zde 0,5 promile hranice, sklenice či dvě nikoho nediskvalifikují od řízení. Pro mne je to trochu zvláštní a asi bych se do řízení po požití moc nehrnula, ale je fajn to vědět. I když všeho s Mírou (toho tu zatím ale žádného neznáme), proto pijeme bez Míry a někdy třeba i přes Míru. Ale neřídíme potom. :-)

Místní pivo je velmi rozdílné kvality. Dá se koupit dobré, dá se koupit i naprostý brak. Nicméně vetšina je pitelná i když v chuti rozdílná a ne tak hustá jako to naše (pokouším se citovat Honzu, sama pivo moc nemusím). (Pivo je tu celkem k pití, snadno se dá sehnat od všude možně. Místní světlé, nebo-li blond pivo je s vyšším obsahem alkoholu, opravdu řidší a postrádá onu typickou hutnou pivní chuť. Prostě nemá ten říz a šmak...)

Chleba a rohlíky

Chleba nám ze začátku strašně scházel. Jsou tu sice různé náhražky, více ale připomínají veky. Potom tu také mají toastový chleba zůzných druhů i chutí a také bagetky na dopečení. Ovšem nic, co by připomínalo alespoň vzdáleně chuť českého chleba. Nicméně, dnes už to vidím spíše opačně. Po chlebu si nestýskám a při pobytu v Čechách ho ani moc nevyhledávám. (Speciálně typická šumava má fakt takovou zvláštní umělohmotnou pa/příchuť...)

Rohlíky tu skoro nemají. Dají se tu koupit croissanty různých chutí, s náplní či bez ní, různé sladké rohlíčky sypané vším možným a plněné také nepřeberným množstvím pochutin. Slaných pečiv je tu málo či poskrovnu. Jedná se spíše o bagety všelikých velikostí. (Zato jich je poměrně hodně a všech možných druhů. Nicméně tak jako mám typickou šumavu za nic moc výdobytek, jiné české speciální chleby by v místní konkurenci obstály docela se ctí...)

Weight Watcher

Značka různých vybraných potravin, které mají snížený obsah tuku a cukru, jsou tedy vhodné na hubnutí. Srovnám-li výrobky české a místní, s politováním Vám sděluji, že ty české jsou naprosto nepoživatelné. Vezmněme si například jogurty; nejenže ty švýcarské mají mnohem více příchutí, ale když je jíte, lžička v nich opravdu stojí (víceméně). Nejedná se o odstředěnou vodu, která mlíko z dálky či blízka nikdy neviděla. Mimo jogurtů zde prodávají i sladké krémové pudinky, bagety, salám (neptejte se mne, jak ho vyrábějí, nemám ponětí), müsli, müsli tyčky, sýry, konzervovanou zeleninu a dokonce i čokolády. Tím pádem hubnoucí strava není jednotvárná a není nudná.

Čokoláda a kakao

Místní čokoláda je výborná a zde to ta česká hodně projíždí. Studentská pečeť má nějakou zvláštní chuť, stejně tak jako Granko se nedá do ničeho přidat. Doporučuji čokoládu značky Cailler a nebo Suchard (Hlavně Suchard je super, ale nedá se přeci jen tak snadno sehnat... Pokud nemáte svoje kanály :-) ) a místo Granka raději ochutnejte Caotinu. Stejně tak i vanilkové jogurty či dezerty mají úplně jinou, mnohem vanilkovější, chuť. Je to smutné, ale v tomhle se opravdu se Švýcary nemůžeme rovnat. A nebo z toho spíš vyplývá, že už jsme pěkně zmlsaní a návrat do Čech bude bolet. :-)

Aby to nevypadalo, že jsme jen hnidopiši; ve stejné kategorii to bohužel sortiment v česku dostupný projíždí. Ve středním cenovém segmentu (bráno relativně k cenovým hladinám) to už není tak dramatické a když si vzpomenu na svého času jogurt třešně s čokoládou z choceňského Zamilku... Spíš by čeští dodavatelé konečně mohli přejít na větší balení a snížit tak náklady a cenu.

PS. I když je Lindt považovaný za Švýcarskou čokoládu, vyrábí se z velké části v Itálii. Nezbývá než doufat, že alespoň švýcarská receptura zůstala zachovaná... (Já proti italským receptům nic nemám, hlavně, že se to dá baštit ;-) )

Sýry

Tolik druhů snad ani nemáme šanci za celý život ochutnat (tedy pokud nejste sýrožrout jako Honza). Většina z nich je výborná, alespoň co mohu já posoudit. A nejsou drahé.

Sýrožroutova poznámka: stihnout se to dá - tedy aspoň doufám. Takovou širokou paletu od jemných salátových sýrů, přes kořeněné a ušlechtilé plesniváky až po super smrduté kousky prostě nemůže žádný sýrožrout a mlíčný červ minout...

Zelenina, ovoce a maso

Jestli je něco skutečně drahého, tak jsou to tyto dvě komodity. Ať sáhnete kamkoli či nacokoli, nedoporučuji přepočítávat. Vždy je z čeho vybírat, zelenina a ovoce jsou vždy čerstvé. To nepřeberné množství salámů, syrového masa, ryb (jak mražených, tak čerstvých)...

Druhá sýrožroutova poznámka: uzeniny se tu nedělí na buřty, párky a klobásy. Tedy aspoň ne tak jako u nás. Jsou tu sice také (víceméně - no, spíš méně než více), ale v podstatě jen buď světlé klobásy nebo něco jako kuřecí párky. Labužnické klobásy, buřty a salámy všeho druhu se tu vyskytují spíše sporadicky. Tak jako pro sýřožrouty spíš ráj, pro salámožrouty spíš trochu očistec (s určitou nadsázkou, samozřejmě) :-)

Lidi, lidičkové a ostatní tvorové

Inu, všechno má své ale, všechny tyto příjemné či méně příjemné věci Vám vždy dokáže přebýt srážka s místním úzkoprsým domorodcem. Bohužel jich není málo. Nemají rádi cizince, nevpustí je k sobě blíže. Zatímco Švédové byli sice odměření a chránili si své soukromí (za střízliva :-) ), byli ve většině případů také vstřícní a chápaví. Místní takoví bohužel nejsou. (Ne sice pokaždé, ale častěji, než jinde.) A smutné na tom je, že jich není málo. A srážka s člověkem, kterému na Vás vadí opravdu všechno počínaje oblečením, přes práci, jazykovou bariéru a sebemenší překročení pravidel, které v podstatě už jen pohybem vpřed, vzad či do strany není možné neporušit konče. Jestliže u nás se píší anonymy a udavačské dopisy, tady se píší "udání" a za sebemenší (pro Vás) prohřešek - pro opačnou stranu nepřekonatelný přestupek - na Vás volají policii a píší majitelům pronajatých bytů či domů stížnosti na Vaše do nebe volající chování a porušování dobrých mravů. Opravdu země k pohledání...

Naproti tomu všichni cizinci jsou přátelští (protože se potýkají s něčím podobným jako Vy) a švýcarské výjimky jsou také v pohodě. Jen mi přijde, že takových bezproblémových lidiček je strašně málo (a nebo se mi vyhýbají). Po přestěhování z města na venkov jsou mé pocity a smýšlení o místních mnohem pozitivněji naladěné, asi je na venkově víc těch pohodových Švýcarů.

Malá epizodka ze života. Představte si, že vám dopoledne volá policie do práce, že na vašem parkovacím místě před domem stojí cizí auto. Váš soused totiž uzřel cizí auto (patrně si píše deník jaké máte auto a tak) a okamžitě zalarmoval policii.

Epizodka číslo dvě: kolegovi odtáhli auto, když se stěhoval do nového bytu a při vynášení věcí zaparkoval asi na 10 minut na chodníku před domem (s puštěnými blinkry). Opět ze sousedské iniciativy...

Pozn. na okraj; s autem české značky počítejte se zvýšeným zájmem o Vás ze strany policie (a celníků). Už se mi to stalo několikrát, že jsem zaparkovala auto v lese či na louce a šli jsme se s pejsany projít. Po návratu k autu na mne zde čekali uniformovaní policisté a ptají se co dělám ve Švýcarsku, chtějí vidět doklady. Většinou se potom bez jakéhokoli vysvětlení rozloučí a odjedou. Inu, jakmile je něco podezřelého, neznámého, tak místní obyvatelstvo volá policii. Zajímalo by mne, zda by auto s francouzskou značkou také takhle prověřovali...

O restrikcích a pravidlech ohledně psů jsem již psala. Přidám k tomu také ještě hlavní překážku, která mi brání chovat ve Švýcarsku. Je to povinný dům s určitou výměrou zahrady dle rozměrů psa. Myslím, že je stanovena jen minimální rozloha k určité velikosti psa. Což v pronajatém bytě nemáme šanci splnit.

A co nám tu asi nejvíc chází jsou kamarádi a známí, se kterýma by se dalo jen tak normálně si pokecat a nebo někam vyrazit. O to víc si vážíme všech, kteří s námi udržují kontakt a těch několik, které jsme tu měli šanci poznat.

Móda

Ty doby, kdy si člověk na sebe vzal cokoli mu padlo do oka jsou už pryč. Zdá se mi, že v Čechách to zatím moc neřešíme a skutečně si každý nosí více či méně co chce. Omlouvám se, pokud jsem některou vášnivou vyznavačku módních časopisů a oblékání urazila. Jen komentuji, co většinou potkávám v Čechách na ulici.

Ve Švýcarsku se nedá nesledovat móda. Vyjít jen tak v něčem na ulici, ha ha, to nepřipadá v úvahu. Okamžitě se tím kvalifikujete na cizince a je tak s Vámi i jednáno. Takže alespoň všeobecné trendy se vyplatí sledovat.

No, spíš je to tak, že módě se vyhnout moc nedá. Vietnamci tu nejsou a místní obchodníci s oblečením se dynamicky přizpůsobují tomu co zrovna frčí. Jinak by u nich nejspíš nikdo nenakupoval.

Čím se místní opravdu odlišují od nás, jsou doplňky. Šátky, korále, řetízky, kabelky, čepice, brašny,...

A proto i takový spíše na oblékání antitalent (a nebo jak se hezky a kulantně říká; přírodní člověk) se pomalu a bolestivě učí kombinovat dle místní módy, nosit doplňky, vrstvené obečení (to je tady hodně populární), kožené či koženkové věci (bez kožené bundy jsi out, in jsou právě teď kožené bundy se šedinou mikinou sešité dohromady - určitě se tomu nějak odborně říká, každopádně taková bunda mi ještě schází :-) ), malovat se při každém vystrčení čumáku ze dveří bytu... Inu, asi jsem ve škole zrovna chyběla, když se tyhle životně důležité věci probírali. Tak to doháním a napodobuji, jak se dá. ;-D

P.S. Pro pány to platí taky.

P.P.S. Chlapi se tu nemalujou. To ne. Buďte v klidu pánové. Nicméně jistá úprava a styl zevnějšku se očekává a vylézt na ulici ve stokrát oprané mikině (pokud se tedy zrovna nevrtáte ve svém Harleyi) se rovná okamžité diskreditaci. Nicméně nenamalované (hlavně) slečny na pár čtverečních kilometrech spočítáte na prstech jedné ruky hodně nešikovného dřevorubce.

Příroda

Abych nekončila zas tak nešťastně, měla bych zmínit ještě místní přírodu, která je úchvatná a úžasná. Různě se touláme po místních luzích a hájích, poznáváme přírodní krásy Švýcarska. Pravda, městům se spíš vyhýbáme, protože tam musíme naši zvěř vláčet na vodítku, což není až tak zajímavé ani pro jednu zúčastněnou stranu, ale i těch jsme pár navštívili. A kde bereme typy na výlet? Od známých, z internetu a také jsme se zase vrhli na keškování.

Švýcarské cesty jsou mnohem více upravené než naše. Pravda, řekla bych, že u nás jsou turistické trasy hustší a lépe značené, ale i tady se dá docela dobře chodit a kochat se. Pokud jdete po cestě, je vše OK. Mimo cestu moc nedoporučuji chodit, většinou zde bývají hromady klestí, husté keře a maliní či ostružiní. Prostě ideální terén pro srst pudla (alespoň ti naši jsou toho názoru ;-))

A pak jsou tu ještě pastviny - s nízkou, oždibanou trávou, po které se pohodlně tlape. Bohužel často obklopené kilometry ostnatého drátu a s výstražnými nápisy takového rázu, že i ostřílený zasloužilý pirát by zbledl hrůzou. I tudy někdy vedou stezky... tuhle na vás koukají krávy, proč jim šlapete po jídle, tuhle vás málem pokropí močůvkou místní zemědělec... protě idylka ;-).

Terka a Honza, 4.4.2011

u Le Locle
u Le Locle
na vyhlídce
Coutes du Doubs
Coutes du Doubs
Coutes du Doubs
spokojený pudl
nad St. Imier
Valangin
Creux du Van
Creux du Van
Neuchatelské jezero
ženevské jezero
ženevské jezero
nácvik
cesta do Vevey
u hranic s Francií
nedaleko St. Imier
Valangin
Yverdon
Montreux