Procházky s pejsanama, hlavně po lese

Díky našim čtyřnohým chlupatcům se často vydáváme zkoumat různé lesní stezky. Místní turistické trasy nejsou tak dobře značené jako v Čechách. Naši červenou, žutou, modrou a zelenou turistickou značku nahrazuje člutý kosočtverec.

Bohužel tak řídce rozesetý, že člověk s mým orientačním smyslem často nedokáže říci, zda jde ještě po správné ztezce a nebo je už opět ztracený. :-) I když ne, že by mi to vadilo. Jen se mi občas stává, že široká cesta ze postupně smrskne do cestičky pro zvířata a nebo najednou skončí. To si potom připadám jako úplný blbec. Vždyť jsem původně šla po cestě, kudy by pohodlně projel i náklaďák...

Přiznám se, že poprve mne to značně vylekalo. Nicméně i díky tomu vím, že vyskytovat se na neznačených cestách je velice ošemetné z výše uvedeného důvodu. Co je naprosto pošetilé a vřele doporučuji na to zapomenout, je zkracovat si cestu procházením mimo cestu. Většinou s pomocí pejsanů a nebo logického rozumu se dokážeme dostat i z téhle šlamastyky, ale stalo se nám, že jsme se najednou ocitli na srázu a koukali do hloubky cca 10 metrů. To si potom člověk rozmyslí, jestli to zkusí podruhé. :-) Také je bohužel pravda, že mimo vyznačené cesty najdete všechno rábelí, uřezané větve, které překážely na hlavní cestě a vůbec všechen nepořádek, který ale běžný návštěvník neuvidí. Asi záměrně. A potom, že jsou švýcaři čistotní. No, jen do určité míry a jak kde...

Jak jsem zmínila, žlutým kosočtvercem jsou značené turistické trasy. Ty se velmi často proplétají s cyklotrasami - ty jsou pro změnu značené červeným čtyřúhelníkem a nebo červeným prohem a zeleným čtvercem s číslicí uvnitř. Potom také narazíte na naučné stezky. Z nějakého záhadného důvodu ty nemají vůbec žádné označení. Body s textem o tom či onom jsou značeny písmeny. Na začátku této trasy většinou najdete mapku, kudy asi přibližně vede daná trasa. Jak jsem již párkrát naznačila, vzhledem k mé neznalosti francoužštny (o tom, jak se svou koleginí mexičankou dojímáme naši lektorku - postarší distingovanou dámu - někdy až k slzám zase jindy) se texty nepokouším ani luštit. Ale možná je tam napsané něco ve smyslu - držte se za všech okolností této trasy a neuhejbejte a jdete správně - nicméně to je mi zatím skryto. :-)

A v tomhletom všem se člověk musí nějak orientovat. Ještě jedna věc mne dojímá, nejsou zde nikde napsané kilometry, ale čas v nimutách či hodinách. Jelikož jsem osoba nenosící ani hodinky, ani do lesa mobila, zatím netuším, zda se hýbu rychleji nebo pomaleji než průměrný švýcar. Nicméně naši chlupatci mají docela jasno. Pokud se jde po rovině a nebo z kopce, je záhodno pobíhat kolem paničky, protože ta kontroluje situaci a delší výlety neztrpí. Nicméně, pokud právě funí do kopce... Najde se vždy čas na delší či kratčí zkoumání okolí. To potom člověk (tedy já) sotva popadaje dech je ještě nesmírně vytočený, protože po lesní cestě se najednou pachtí sám. Pejsci pobíhají zatím po okolí a občas, pokud se někde doopravdy zafuním, mne i příjdou zkontrolovat. Zlatíčko je v tomto Dráček, ten chodí nejčastěji. Pokud se opravdu dlouho za zatáčkou neobjevuji, vykoukne zpoza zatáčky Eliška (snad jestli to panička vzdala a nebo se jen tak pomalu šourá).

Lilu mne chodí kontrolovat velmi zřídka. Tak se vždy naokamžik objeví, zavrtí ocasem a zase běží dál. Lilu vůbec úplně odporuje jak zákonům gravitace - některéjejí výskoky a skoky prostě nedokážu pochopit, tak i o tvorbě kyseliny mléčné či únavě nikdy asi neslyšela...

A tak si tu žijeme. Na mé psy platí přímá úměra. To je, tolik hodin, kolik trávíme v lese či jinde na procházce, tolik času potom doma odpočívají a nebo spí. Škoda jen, že člověk musí neustále něco dělat.

A tak si tu žijeme a běháme po horách. :-)