Světová výstava Poznań (Polsko)

Tip: Najetím myši na jednotlivé fotky se zobrazí jméno daného psa.

Ranní vstávání, nekonečných šest hodin autem a hurá, před námi byla Poznan. Dojezd do Poznaně byl velmi efektní, protože vyšlo sluníčko, nebylo pod mrakem, a vesele se na nás smálo. Jako na předcházejících výstavách, které jsem v Polsku absolvovala, bezelstně jsem předpokládala, že na výstavu budou upozorňovat velké billboardy a šipky navádějící na výstaviště. Po druhém projetí centrem jsme byli vyvedeni z omylu a nezbylo nic jiného, než se zeptat. Ještě že je polština podobná češtině.

Tím naštěstí problémy končily (tedy pokud nepočítám cestu zpět, kdy jsme stačili pochopit, že polské semafory nejsou synchronizované a že i kruhový objezd může být docela fajn). Výstaviště bylo nakonec nalezeno, katalog zakoupen a hurá k pudlíkům. Tuším, že pro ně bylo rezervováno šest kruhů. Jelikož mne nejvíce zajímaly střední pudlíci, měla jsem k dispozici dva kruhy. V jednom se vystavovali štěňata a junioři (mimo jiné i naše holčička Coffe Teschiro), v druhém třídy mezitřída, třída otevřená, šampióni a veteráni.

Potkali jsme spoustu známých z Čech i jiných států, se kterými jsem si do té doby jen mailovala. Nejprve se posuzovali aprikoti a stříbrní. Jelikož jsem se zde mimo jiné setkala osobně i s Barbro Larsson (Balsons kennel) a její známou, dočkala jsem se i zajímavého komentáře od odbornice. Bylo fajn si porovnat svůj osobní úsudek s někým, kdo se chovu věnuje dlouhou dobu a dle mého názoru řadí mezi světovou špičku. To ostatně dokázala i její fenečka, jež v konkurenci dalších čtyř fen ve třídě otevřené skončila na druhém místě. Na prvním místě v této třídě se umístila naprosto úžasná stříbrná fenka Indreja Gamtos Harmonija. Shodli jsme se, že krásných aprikotů je velmi málo, většina jich je takový "normální" typ, ale někteří jsou opravdu výjimeční. Ve stříbrných je ještě méně těch úžasných, většina jsou také ti "normální". O to větší jsou potom jejich úspěchy.
Stejně jako u fen, ve třídě vítězů zvítězil úžasný pes Aery's Praetorian, také stříbrný. Nutno poznamenat, že konkurenci neměl zrovna malou, v této třídě se prezentovalo celkem 13 psů.
V mezitřídě zvítězil Solnechnyi Lev Glintvein Bibliott, aprikot pejsek s krásnou hlavou a velmi dobrou kvalitou srsti. Ve třídě otevřené vyhrál aprikot s nádechem dočervena Tcheelepepper's Edinstvenny, opět velmi kvalitní v pohybu, v srsti a s chutí se prezentovat.

A z pohledu chovatelky? Kvalita a konkurence byly v těchto dvou barevných rázech velmi výrazné. Někteří si to zřejmě neuvědomili, proto bylo vidět i jedince, kteří na Světovou výstavu podle mého názoru nebyli připraveni. Bylo také zajímavé srovnat chovatelé a pejsky z Čech s ostatním světem. Možná že na to nejsem kompetentní osoba, chovu pudlů se nevěnuji zas až tak dlouho, proto uvádím svůj soukromý názor. Dle mého mínění jsme trochu někde jinde. Asi jsme nechytli tu správnou vlnu a naši pejsci (světlou výjimkou je Ó, Manon Aurea Ytaner, která zabodovala a zcela právem) se bohužel nemohou srovnávat se světem. Ale může se jednat o úhel pohledu. Někdo jiný to vidí asi jinak. Názory jsou od toho, aby se různily.

Z druhé kategorie barev - černá, hnědá a bílá- jsem měla šanci vidět pouze psy. Feny se bohužel časově překrývaly s vystoupením fenek ve třídě mladých, tedy s vystoupením naší Coffe.

V mezitřídě nastoupili tři pejsci a po právu vyhrál nádherný hnědý pes San-Jo-Le's Audi jež se prezentoval s chutí, radostí. Je to velmi krásný pejsek s hezkou hlavou, hezkou srstí i barvou.
Ve třídě otevřené nastoupilo celkem deset psů a mezi nimi i tři zástupci hnědých pudlíků z Čech. Bohužel se neumístili v prvních čtyřech místech. Celému kruhu kraloval úžasný pes, Carnaval s Tsvetochnoi Polyany, s perfektním předvedením, ohromnou chutí předvést, co vlastně umí a také veselou povahou. Dle mého názoru, ostatně i názoru pana rozhodčího, po právu vyhrál. Za zmínku také stojí Free Favor of Beautiflake, který se umístil druhý. Velmi jsem ocenila handlerské umění jeho majitelky, která s citem pro svého psa dokázala vytvářet situace přímo v kruhu (samozřejmě, když se rozhodčí věnoval jiným), kdy se pejsek skvěle odreagoval. Bylo vidět, že ti dva si velmi rozumí.
Další v pořadí nastoupila třída šampiónů s účastí dvanácti psů. I zde jsme měli svého zástupce z Čech. Dle mého názoru se jednalo o psy, kteří vědí, co se po nich chce, kdy mají předvést to a kdy ono. Někdy mi to připadalo, že by ani handlena nepotřebovali. Těžko se poznávalo, zda je to opravdu baví a nebo je to pro ně navyklá rutina. Tím bych se nechtěla nikoho dotknout, jen to prostě na mne tímto stylem působilo. Vyhrál po právu Aerosmith von Nübbel.

Jelikož se věnuji pouze chovu hnědých pudlů, mohu za ně říct, že máme pudlíky přibližně stejné kvality jako ostatní země světa, jen nám možná někdy chybí umění handlera správně je předvést. Opět bych chtěla podotknout, že tak to vidím já a neupírám jiným jejich názor. Ale lepšíme se :-). Co se týče černých a bílých, bohužel nedokáži posoudit.

V časovém harmonogramu jsme se přesunuli k vedlejšímu kruhu, kde právě nastupovaly feny ve třídě mladých. Pro naši Coffe to byla celkem třetí zkušenost s výstavou. S majitelkou, Marzenou, mají krásně nacvičený výstavní postoj. Coffe se ráda předvádí, je neuvěřitelně živá a temperamentní. Přeji oběma spoustu dalších výstav a potřebných zkušeností, protože v porovnání s ostatními byly obě opravdové začátečnice. Projevilo se to například na finální úpravě. Ale někde člověk zkušenosti nabrat musí.

Ačkoli jsem bohužel neměla šanci vidět králováky, od jejich kruhu bylo neustále slyšet povzbuzování, tleskání a jásot. Dovedli tedy ocenit kvality právě vyhravšího psa. Někdy mi přišlo škoda, že i u ostatních kruhů není podobná atmosféra. Ve finálových bězích u středních pudlů se občas tleskalo, ale spíše výjimečně. Není to škoda?

Výstava rozhodně stála za to. Člověk si dokáže udělat obrázek, jak na tom se svými pejsky asi je, může se porovnat se světovou špičkou.Zbývá se jen těšit na tu další.