Erik Aprikos Teschiro

Majitelé: rodina Nagyova, Česká republika, Nová Paka

Děkuji Nagyovým za možnost zvěřejnění částí jejich e-mailu, kde popisují, jaký je Erik.
Myslím, že výstižněji popsat povahu pudla, obzvláště většiny našich odchovanců, ani nejde.

S naprostou přesností už pozná, kdy vrznou dveře skříňky, kde jsou jeho granule a jiné laskominky a bezpečně už ví, když se zapne mikrovlnka a dokud necinkne, tak ji hypnotizuje pohledem. Už ví, že tam se pro něj většinou přihřívá to dobré voňavé masíčko z ledničky. Kuchyň, tu si zmapoval snad jak o první místo, kde bývá nejraději. Ale nezlobí, klidně tam leží na koberečku pod stolem a sleduje dění. Samozřejmě, že sem tam náhodně upadlý drobek mu neunikne, i když se tváří, jako že spí.
Je to fainový kamarád pro nás všechny. Rád se s námi dívá na televizi. Když ho to s námi náhodou nebaví, dokáže se zaměstnat i sám. A někdy vydrží být i dlouho nápadně "hodný". To když se mu například zalíbí keramzitové kuličky v květináči. A že jich tam je... A jak se pěkně kutálejí. To se pak mohou některé šikovně zakutálené pod nábytkem objevovat i druhý den. A to je pak radost, když se tam objeví. To píšu jen tak pro rozptýlení. Protože kolikrát si člověk myslí, jak je vše zabezpečeno před pejskovou nenechavostí a ejhle, pejsek si vždycky nějaké překvapení najde.

Je z něj moc pěkný pejsek, stále je to naše zlatíčko. Je hodně obdivovaný od svého okolí a zřejmě mu to dělá dobře. Na druhou stranu začíná období určitého výcviku a usměrňování. Erik je velice šikovný,a tak dokáže v rychlosti sundat balíček masa z kuchyňské linky nebo se obsloužit koláčem připraveným pro návštěvu. Dobře ví, kde má schované odměny a to nejen doma, ale i u babičky. Na těchto místech a u těch pravých skříněk vydrží dlouho upřeně čekat na tu odměnu. Je to zkrátka pudlík každým coulem. Nesnáší samotu a o to bouřlivěji nás vítá. Skáče do náruče, píská a raduje se. Dělá nám radost.

Zatím máme možnost s Erikem chodit na místní cvičák, který je bohužel více zaměřený pro služební a velká plemena psů. Je tam zatím jediný pudl - náš Erik. Ale svoji vitalitou a pohyblivostí se docela dobře vyrovnává i se silnějšími psy. Například ta lavička, na kterou se velká většina těch velkých bafuňáků bojí, pro našeho Erika není vůbec žádný problém. Když se na ní nudí, klidně si tam i sedne a podrbe se. Na výcviku se nejvíce podílí náš syn, ale jak je vidět, oběma to prospívá a oba to zatím baví.